Kdo jsou
pravováreční měšťané
Právo várečné!
Pravovárečnými měšťany = Právo várečné
je jedním z nejdůležitějších a nejvýdělečnějších středověkých městských práv, které umožňovalo vařit pivo. V královských městech bylo proto právo várečné úzce spojeno s právem mílovým. Prakticky pokud město mělo právo várečné, mohl ve svém domě pivo vyrábět a šenkovat každý plnoprávný měšťan. Plnoprávným měšťanem byl pouze vlastník domu uvnitř městských hradeb, kterých bylo omezené množství. Postupně, jak se výroba specializovala, docházelo ve městech k určité koncentraci vaření piva ve společném pivovaru (vaření „střídou“). Často měšťané náročnější část výroby či výrobu celou přenesli na specializované řemeslníky a pivo ve svém domě pouze šenkovali. Právo várečné bylo vázáno ke konkrétnímu domu, v menšině a jen v některých městech, byla jeho nositelem fyzická osoba.
Vznikaly tak právovárečné domy. V takovém domě byla v přízemí krčma (šenk, mázhaus) a v ní se pivo prodávalo. Z těchto drobných pivovarů se jich zachovalo jen několik. Nejznámějšími jsou pivovary U Fleků a U Medvídků v Praze. Pivo z poddanských pivovarů se původně nesmělo dovážet do měst, vztah narovnala „svatováclavská smlouva“ 1517.
U společného pivovaru, sladovny, hostinců nejsou zapsáni (v odd. B vložky PK) jednotliví spoluvlastníci jménem. Ale zápis zněl: „Vkládá se právo vlastnické Právovárečném měšťanstvu z … a název daného města kde to právo bylo dáno“
Zápis „podílu práva várečného“ je zápisem spoluvlastnického podílu dočasného vlastníka právovárečného domu, právo várečné (jako majetkový podíl na vlastnictví pivovaru, sladovny, ledovací louky před pivovarem, sítě hostinců,..) je vždy vlastnictvím určité osoby. Právo várečné se prodávalo jako součást domu, někdy se převádělo z domu na dům, v některých městech byla některá práva volná a převáděly se mezi osobami. Převod právovárečného podílu podléhal dani jako převod nemovitostí.
Podíl práva várečného určoval váhu hlasu při hlasování ve valné hromadě právovárečného měšťanstva.
